Co znamená Babišovo „lepší Česko“?

Máme osm měsíců do voleb a na politické šachovnici se proti současným vládním stranám s výrazným náskokem staví hnutí ANO s pragmaticko-populistickým volebním programem. Proč je jejich rétorika – kombinující prvky středopravicové politiky s výraznými levicovými opatřeními v oblasti sociální politiky – tak úspěšná?

Jsou jejich předvolební sliby skutečně reálné? Pokud ano, jaké dopady budou mít na českou ekonomiku a především na její občany? Dle dostupných dat jsem napsal ekonomickou hypotézu, která napoví, jak by to vypadalo, pokud by hnutí ANO své sliby skutečně naplnilo.

Jak to dopadlo posledně

Pojďme si stručně připomenout ekonomickou situaci, ve které Babišova vláda převzala řízení státu.

V roce 2017 zdědila českou ekonomiku s minimálním schodkem státního rozpočtu ve výši 6 miliard Kč. Strukturální saldo se pohybovalo kolem 1,5 % HDP, což znamenalo přebytkové hospodaření, a inflace tehdy činila 2,5 %. Můžeme tedy konstatovat, že stát hospodařil relativně dobře.

Pro lepší pochopení významu těchto čísel se pojďme podívat, co jednotlivé ekonomické pojmy uvedené výše vlastně znamenají:

• Strukturální saldo odráží stav veřejných financí po očištění o vliv hospodářského cyklu, tedy ukazuje, jak si stát vede za „normálních“ podmínek – bez krizí (jako např. Covid-19) a výkyvů.
• Kladné strukturální saldo (1,5 % HDP) znamená, že stát hospodařil s přebytkem nebo jen minimálním deficitem a nebyl závislý na mimořádných faktorech. Takový stav naznačuje zdravé veřejné finance a odpovědnou rozpočtovou politiku.

Níže je srovnávací tabulka, která ukazuje vývoj těchto ekonomických ukazatelů s ohledem na politické změny v naší zemi.

Data uvedená v tabulce výše jasně ukazují, jak Babišova vláda výraznou změnou strukturálního salda z +1,5 % na -5,1 % opustila období fiskální stability a uvrhla českou ekonomiku do dlouhodobé rozpočtové nerovnováhy. Dále lze sledovat postupnou fiskální konsolidaci, avšak stále setrvávající rozpočtovou nerovnováhu oproti období před rokem 2017.

Běžnému občanovi tato čísla možná nic neřeknou, proto se je níže pokusím vysvětlit tak, co v reálném životě pro občany znamenají:

• Pomalý růst důchodů a sociálních dávek.
• Méně finančních rezerv na zvládání krizových situací, jako jsou například povodně, Covid apod.
• Omezení investic do zdravotnictví, školství a infrastruktury.
• Vyšší daňovou zátěž v budoucnu.

Výše uvedená čísla potvrzuje i Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ), který ve svých zprávách označil toto hospodaření vlády za neudržitelný trend, jenž dále zvyšuje zadlužení státu. NKÚ zároveň varoval, že obnova zdravých veřejných financí potrvá několik let a vyžádá si tvrdá konsolidační opatření, která se logicky projeví:

• Dalšími rozpočtovými škrty, například v oblasti sociálních programů a investic do infrastruktury, jejichž důsledky nakonec pocítí občané.
• Dalším zvýšením daní a poplatků

Zdroj: Výroční zpráva NKÚ za rok 2021

Mohl za to Covid?

Tento obranný argument ze strany představitelů tehdejší Babišovy vlády slýcháme poměrně často. Je pravda, že pandemie vedla k prudkému zhoršení strukturálního salda, což bylo spojeno s rozsáhlými podpůrnými opatřeními na udržení ekonomiky. Zároveň však dramaticky vzrostlo zadlužení a inflace se vyšplhala až na 9,9 %, což snížilo kupní sílu občanů a vedlo ke zdražení energií, potravin a bydlení. Což nyní představitelé hnutí ANO dlouhodobě popírají.

To ale nebyl jediný problém této vlády. Za snahou pomoci české ekonomice bohužel stálo i financování podniků, které krizí vůbec zasaženy nebyly. Pokud se podíváme na audit Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), zjistíme, že s řešením pandemie souviselo pouze 10 % všech výdajů. Zbylých 90 % rozpočtového schodku bylo použito na jiné účely, často bez jasného ekonomického přínosu nebo strategického plánování. Stát tak peníze z programu Antivirus posílal i firmám, které je defacto nepotřebovaly jelikož jim v době pandemie rostl čistý obrat, zisk a zvyšoval se i počet zaměstnanců. Například 10 z 31 kontrolovaných firem čerpalo od státu podporu ve výši 1,9 miliardy Kč na udržení pracovních míst, přestože v letech 2020 a 2021 vyplácely podíly na zisku. Uvádí NKÚ ve své tiskové zprávě z 4. prosince 2023.

Zdroje: Výroční zpráva NKÚ za rok 2020: Pandemii nejde vinit ze všeho.
Kontrolní závěr z kontrolní akce NKÚ č. 22/28

Chybějící kontrola a nedostatečné vyhodnocování podpůrných programů vedly k nekontrolovanému zadlužování státu. Jednoduše řečeno, stát plýtval penězi daňových poplatníků bez většího rozmyslu, jen aby si udržel politický vliv a voličskou podporu.

Co očekává 35 % voličů od Babiše?

Hnutí ANO slibuje realizovat v následujícím volebním období – pokud vyhraje volby, následující programové body:

1. Snižování daní,
2. Zrušení důchodové reformy,
3. Zvyšování důchodů,
4. Opětovné zavedení slev na jízdné,
5. Levné bydlení a energie,
6. Opětovné zavedení EET,
7. Investice do zdravotnictví a vzdělání

Tyto body programu patří k nejdiskutovanějším ve veřejném prostoru a pravděpodobně mají zásadní vliv na současný volební potenciál hnutí ANO, který se pohybuje kolem 35 %.

Podle posledních odhadů by realizace těchto slibů stála přibližně 200 miliard korun.

Čte se to hezky, ale kde na to vezmeme?

Jak by řekla Jana Maláčová: „To je taková plytká, hloupá otázka a diskuse k tomu mě unavuje.“ Aby ne – když nejde o peníze politiků, ale nás, občanů České republiky. Voliče totiž mnohem více zajímá, co bude za rok nebo dva, než jaká bude situace za 10 či 20 let. A to je dle mého názoru zcela zásadní problém. Nedíváme se do budoucna, řešíme aktuální situaci. Nehledíme na to, jak budou žít naše děti a vnoučata.

Jak už jsem uvedl, Andrej Babiš je politický podnikatel, který mění své postoje podle aktuálních průzkumů veřejného mínění a nálady ve společnosti. A není to vidět jen u této problematiky, během tří let dokázal diametrálně změnit svůj postoj také na Green Deal a dlouho popíral, že vůbec něco takového kdy podepsal nebo dokonce hájil. Lidově bychom o takovém člověku řekli: „Kam vítr, tam plášť.“ Je mu v zásadě jedno, zda se stylizuje do role pravičáka, levičáka nebo extrémisty. Důležité je, aby to přineslo politický kapitál, který hledá ve všech skupinách voličů a ty pak přemění za volební hlasy.

Pojďme si ale předvolební sliby hnutí ANO rozebrat podrobněji. Dal jsem si práci a propočítal, co by pro občany znamenalo snížení daní, levné bydlení, levné energie, slevy na jízdné, zvýšení důchodů a zrušení reformních opatření.

Musím však upozornit, že se jedná o ekonomickou hypotézu, neboli projektovaný fiskální dopad předvolebních slibů, který vychází z aktuálních ekonomických ukazatelů – tedy situace, kdy se Česko potýká s vysokým strukturálním deficitem, nutností konsolidace veřejných financí a rostoucím zadlužením.

Hypotéza nezahrnuje možné externality, jako je eskalace války v Evropě nebo plánované zavedení cel ze strany USA na evropský trh či scénářovou analýzu s různými variantami politického vývoje – což jsou další faktory, které by mohly vývoj české ekonomiky výrazně ovlivnit.

1. Snížení daní vs. zvýšení důchodů, zrušení důchodové reformy.
   • Tyto cíle jdou jednoznačně proti sobě. Snížením daní stát logicky přichází o příjmy do rozpočtu, ze kterého se platí důchody. Pokud chce zároveň zvyšovat důchody, musí zavádět nové výdajové programy, což vede k dalšímu zadlužování státu.
   • Babiš navíc slíbil „vrátit, co Fialova vláda vzala“, což znamená, že podle tohoto tvrzení bychom mohli očekávat i zpětné dorovnání snížených valorizací formou dalších mimořádných valorizací.
   • Pojďme se podívat, jak by tato opatření vypadala v reálných číslech:
     • máme cca 2,4 milionu důchodců
     • průměrná ztráta, která byla rozhodnutím Fialovy vlády způsobena je cca 1 250 Kč měsíčně
     • ztrátné období 24 měsíců
       Celkový náklad, který by „budoucí Babišova vláda“ musela vyplatit by tedy činil 72 miliard korun!
       
       Co by jinak za tuhle sumu bylo:
     • je to téměř třetina plánovaného schodku rozpočtu pro rok 2025.
     • stejná částka by mohla financovat 14 nových nebo modernizovaných nemocnic.
     • mohlo by být zřízeno 7 200 nových zubních ordinací.
     • pokrylo by to cca 26 % odhadované částky potřebné k odkupu většinového podílu v ČEZu, kterou Andrej Babiš dlouhodobě prosazuje. Ve výpočtu vycházím z tržní kapitalizace společnosti ČEZ ve výši 543,4 miliardy Kč z února 2025.
       
       Kde na tenhle slib vezme vláda peníze? Možnosti jsou podle mého názoru pouze dvě:
     • další zvýšení daní
     • další zvýšení státního dluhu a tím zátěž pro následující generace
       
2. Slevy na jízdné a zrušení koncesionářských poplatků
   • Opět je nutné připomenout, že nejde o nic jiného než o ztrátu příjmů pro veřejný sektor, kterou by stát musel dotovat z jiných rozpočtových zdrojů.
   • Babišův návrh na sloučení České televize a Českého rozhlasu a prodej jejich majetku by sice přinesl jednorázové miliardové příjmy, ale je nutné vzít v úvahu tři klíčové faktory:
     • Tržní hodnotu nemovitostí – není jasné, kolik by stát za budovy skutečně získal.
     • Jednorázový efekt – po prodeji by již stát žádné další příjmy z budov neměl.
     • Nepokrytí dlouhodobých nákladů – výnos z prodeje by nepokryl pravidelné provozní náklady těchto institucí, což znamená, že by stejně bylo nutné jejich financování ze státního rozpočtu. A u koncesionářských poplatků by stát musel každoročně vynaložit 8 miliard korun, aby zajistil stabilní financování veřejnoprávních médií.
   • připomínám, že slevy na jízdné byly realizovány od září 2018 do roku 2021 a týkaly se studentů do 26 let a seniorů nad 65 let. A stát na jejich kompenzaci dopravcům tehdy zaplatil celkem 16,5 miliardy korun.
   • pokud by platil slib „vrátit, co Fialova vláda vzala“, šlo by při průměrných ročních nákladech na slevy v období 2019–2021 o dalších 10,7 miliardy korun!

Zdroje: Burza cenných papírů Praha, Tržní kapitalizace ČEZ

Dluhové dědictví

Z předchozího odstavce „Kde na to vezmeme“ je zcela zřejmé, že tyto populistické kroky, které jsem popsal, jsou mimo ekonomickou realitu. Vedou pouze k dalšímu zadlužování státu, a tím i každého občana.

Vezmeme-li opravdu v úvahu odhadovanou cenu předvolebních slibů hnutí ANO ve výši 200 mld. Kč – což znamená prohloubení deficitu (zadlužení). Tak zjistíme, že sice mohou tyto sliby krátkodobě přinést „lepší život“ některým občanům, ale zároveň tato politika stylem „všechno všem“ povede k:

• Zvýšení nákladů na obsluhu dluhu (úroky), což dále zhorší fiskální situaci státu.
• Opětovnému růstu inflace.
• Zrychlenému dosažení dluhové brzdy, která je v Česku stanovena na 55 % HDP (aktuálně se pohybujeme kolem 45 % HDP).

Pokud k tomu dojde, bude stát nucen přijmout drastická opatření, jako jsou:

• ještě větší škrty ve veřejných službách (zdravotnictví, školství, infrastruktura).
• ještě drastičtější zvyšování daní.
• další omezení sociálních programů, což zasáhne nejen současné generace, ale i generace budoucí.

Navíc lze očekávat, že zvyšování daní bude ještě výraznější, než jaké prosadila současná vláda. Jednoduchým příkladem budiž v současné situaci Slovensko. Kde vláda Roberta Fica musela přistoupit nejen ke zvyšování daní – které v předvolebním programu odmítala, ale také zavedení daní nových, jako je např. daň z bankovního převodu finančních prostředků.

Zdroje: Aktuality.sk: Slovensko čaká daňová revolúcia
iDNES.cz: Slovensko čekají největší daňové změny od reformy z roku 2003

Kdy narazíme na dluhovou brzdu?

Dle mých odhadů je reálné, že při takové „levné politice“ ve stylu „všechno všem“ bychom na dluhovou brzdu narazili během tří let, tedy v roce 2027. Jak by to vypadalo v raálu a co by to pro občany České republiky znamenalo se můžete podívat níže:

Vývoj státního dluhu:

• 2027: 3 520 miliard Kč (58,7 % HDP).
• 2028: 3 960 miliard Kč (66,0 % HDP)

Strukturální saldo se zhoršuje na -3,3 % HDP, což signalizuje dlouhodobě neudržitelnou fiskální stabilitu. Inflace roste až na 4,1 % do roku 2028 kvůli zvýšené poptávce a rozpočtové expanzi. Tento trend by měl dlouhodobé důsledky, které by vedly k:

• Fiskální krizi.
• Zvyšování daní.
• Omezení růstu důchodů.
• Sociálním nepokojům.
• Drastickým škrtům ve veřejných výdajích.

Odhadované zadlužení na občana a nezaměstnanost

Berme v potaz, že při 10 880 000 obyvatel máme k roku 2024 aktuální zadlužení ve výši 3,33 bilionů korun. Tato čísla vycházejí z aktuálních a dohledatelných dat.

Dle prognózy, se kterou v tomto článku pracujeme (Babišova vláda by svým programem vytvořila schodek 200 miliard Kč), by celkový schodek státního rozpočtu za období 2025–2028 mohl dosáhnout 2 960 miliard Kč.

Pokud bychom předpokládali, že po roce 2028 bude schodek pokračovat tempem posledního roku 2028 (tedy 1 040 miliard Kč ročně) po dobu dalších 20 let, znamenalo by to nárůst státního dluhu na každého občana z 306 000 Kč v roce 2028 na přibližně 2 218 000 Kč v roce 2048. A tento dluh by tak zdědili dnešní čtyřicátníci (za 20 let).

Zdroje: Ministerstvo financí ČR – Čtvrtletní zpráva o řízení státního dluhu České republiky – 1. – 3. čtvrtletí 2024
Český statistický úřad – Pohyb obyvatelstva – 1. – 3. čtvrtletí 2024

Nezaměstnanost a sociální dopady

Vycházíme-li z aktuální míry nezaměstnanosti, která v roce 2024 pohybovala mezi 3,6 % a 4,1 % a prognózy, že by nedošlo k zásadní reformě, mohla by do roku 2028 vzrůst nezaměstnanost na 6 %, a v dlouhodobém výhledu do roku 2045 by mohla dosáhnout 7–9 %, zejména v kombinaci s automatizací a demografickými změnami. Tento trend by byl doprovázen další zátěží na státní rozpočet, který již v roce 2024 dosáhl výše 3,33 bilionu Kč. V případě pokračování současného tempa schodků by se zadlužení v roce 2048 vyšplhalo na 24,13 bilionu Kč, což by vedlo k ještě většímu tlaku na veřejné finance a možnému dalšímu růstu nezaměstnanosti v důsledku fiskálních restrikcí. V praxi by tento scénář by znamenal zvýšenou zátěž na sociální dávky, zejména:

• Podporu v nezaměstnanosti, kterou by tím pádem čerpalo více lidí.
• Příspěvky v hmotné nouzi a na bydlení, které by potřebovali ti, kteří přišli o práci

Je zcela logické, že se bude měnit demografická struktura obyvatelstva – tedy bude přibývat důchodců. Bez dostatečných daňových příjmů z pracující populace by však udržitelnost důchodového systému byla vážně ohrožena.

Zdroje: Úřad práce – Tisková zpráva o vývoji nezaměstnanosti

Závěrem

Ačkoliv je o mě známo, že nejsem příznivcem politiky hnutí ANO, tento článek měl poukázat prioritně na možná rizika, která vyplývají s předvolebních slibů tohoto politického hnutí, která bohužel neodpovídají ekonomické realitě. A bohužel je nutno konstatovat, že právě na „ekonomickou realitu“ většina voličů neslyší, protože jim ta čísla v podstatě nic neříkají. Je tedy velký hendikep současné – a nejen této – vlády, že se nesnaží tyto dopady srozumitelně vysvětlovat. Nejlépe na konkrétních životních příbězích a dopadech pro budoucí generace.

Výhodou politiky hnutí ANO je jejich „lidová“ rétorika – slíbit všechno všem, jen aby to přineslo politické body, a nejlépe cílit na nejzranitelnější a nejvíce ovlivnitelné skupiny občanů, které zajímá „co bude teď“, ne co bude za deset či dvacet let.

V jedné diskusi se sympatizantkou hnutí ANO mi paní řekla: „Mě nezajímá, co bude za deset let, já se chci mít dobře teď. A mladí, kteří mají plnou hubu mouder, ať se postarají, protože v životě ještě nic nedokázali a tak nemají právo ostatní poučovat.“

Všechna čest starší generaci, která budovala tuto zemi a dřela krev a pot, aby jsme se měli dobře, měli svobodu a demokracii, mohli studovat, cestovat, podnikat … Ale rozhodně nesouhlasím s tím, že by mladí měli mlčet.

Jsou to právě mladí, kdo by měli aktivně ovlivňovat budoucnost – a i když mi je už přes 40, stále se cítím být tím, kdo chce pracovat na tom a ovlivňovat politické dění tak, aby se mé děti a vnoučata měly dobře a pokud možno ještě lépe než já.

Proto bych byl rád, kdyby se mladí nenechali odradit od snahy ovlivňovat politiku, zajímali se o věci veřejné a věcně diskutovali své názory a nápady, jak posunout naši zemi k lepším zítřkům. Hlavně věcně, slušně a bez zbytečných útočných frází, které považuji za zcela zbytečné a ničemu neprospívající.

Na samý závěr bych si dovolil uvést jeden citát, který – bez ohledu na to, jak byl jeho autor oblíben či nikoliv – zcela jasně vystihuje aktuální situaci, a to nejen v naší zemi.

„Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří vám slibují, že všechno vyřeší za vás. Takoví lidé chtějí, abyste jen mlčeli, poslouchali a drželi krok. Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří mají diktátorské sklony, příliš často mění názory, nejsou schopni se domluvit s jinými, nabízejí různá dobrodružná, nepromyšlená a neodpovědná řešení a kteří by se nejraději vrátili k centralistickému řízení všech našich společných věcí.“
—- Václav Havel, 1992

DROZDÍK Petr

• Facebook
• X
• LinkedIn